Je škola jako firma?

České školství dopadá v mezinárodním srovnání často velmi špatně. Každý takový špatný výsledek vede, nebo by měl vést, ke zkoumání příčin a k nastartování změn vedoucích k jejich odstranění. Chyby se hledají v různých oblastech, zkusme se v našem článku zaměřit na oblast, o které se mluví spíše méně, a to na způsob vedení škol, na management ve školství.

O managementu ve školství můžeme totiž mluvit od chvíle, kdy školy získaly právní subjektivitu a staly se samostatnou organizací. Pokusme se podívat na fungování školy prizmatem firmy.

Trochu teorie
Každá firma má své vedení, svůj management. Managementem rozumíme proces provádění manažerských funkcí a využívání všech dostupných zdrojů podniku k dosažení podnikových cílů. Manažerskými funkcemi je myšleno plánování, organizování, řízení lidských zdrojů, vedení a kontrolování.[1] Za účelnost a efektivnost výkonu řídících jednotek odpovídá manažer. Manažer využívá lidské zdroje, aby dosáhl vytyčených cílů firmy. Manažer je za práci svých zdrojů odpovědný.[2]

Převedeno do neodborné řeči to znamená, že v každé firmě je někdo, kdo definuje její cíle, vytváří koncepci (jistě s ohledem na vývoj trhu a požadavky zákazníků), vede své podřízené, kdo je motivuje k výkonu a tento výkon poté kontroluje. Odborná literatura uvádí mnoho nástrojů, jak motivovat zaměstnance. Většinou ale platí, že zaměstnanec, který neplní cíle podniku a který nemá výsledky, nedopadne nejlíp. Jeho výkon je totiž (stále více) měřen a jsou z něho vyvozovány důsledky. V nejhorším případě (po celém procesním řízení v souladu se zákonem) je takový zaměstnanec z podniku propuštěn.

Stačí každé škole jediný manažer?
Nyní si převeďme tuto teorii podniku na prostředí školy. Ano, můžete namítnout, vždyť škola neprovádí hospodářskou činnost, nelze ji proto s firmou srovnávat. Co je však shodné, je to, že i škola je samostatnou organizací, má zaměstnance (jejich počtem se někdy shoduje s definicí malé firmy, nebo dokonce středně velké firmy), má svou (vzdělávací) činnost, své cíle, nachází se na trhu a má i své „zákazníky“. Má tedy také plné opodstatnění mít manažerskou strukturu vedení. Jistě, peněz je málo, uznáváme, že se nemůže jednat o

strukturu rozvětvenou, i ve firmách se dnes snižují náklady tím, že se ruší linie vedení. I přesto však můžeme konstatovat, že ve škole není zajišťováno vedení základních funkcí, které má škola vykonávat, hlavně těch z oblasti řízení lidských zdrojů. Že tedy neexistuje manažerská struktura, a tudíž ani adekvátní vedení zaměstnanců, jejich motivace a (až na výjimky) nadstandardní odměňování za nadstandardní výsledky a v neposlední řadě kontrola jejich výkonu. Většinou jsou všechny tyto funkce kumulovány na pozici ředitele. Jistě ale není v silách jednoho člověka obsáhnout všechny tyto funkce.

Učitelé pracují, jsou zaměstnanci, i když je náplň jejich činnosti jiná, než jsou činnosti zaměstnanců ve firmách. Někteří pracují nadprůměrně, jiní průměrně, někteří bohužel i podprůměrně, stejně jako v jakékoli jiné firmě. Má-li se efektivita a úspěšnost učitelské práce zvyšovat – což je žádoucí vzhledem k oněm zmiňovaným výsledkům v mezinárodním srovnání – jednou z možných cest je i zefektivnění školního managementu. Zvýšení počtu vedoucích pracovníků (nemáme na mysli zástupce ředitele, kteří spíše zajišťují školní administrativu a kterým na nic jiného kvůli povinné vyučovací činnosti čas nezbývá).

Protože naše děti by si konečně takovou „péči“ o učitele zasloužily, nemyslíte?